Co je to plachtění? Mnohá média a obrovské množství lidi si myslí, že kluzáky taktéž známé jako větroně letí jen díky tomu, že fouká vítr. Rád bych Vás, kteří jste sem zabrousili a dosud si to mysleli vyvedl z omylu.

Jak již jistě víte, kluzák se skládá z několika částí – Křídla, ocasní plochy a trup. „Tajemství“ schopnosti kluzáku letět se totiž ukrývá na křídlech.

Jelikož jsou křídla tvarovány podle tzv. profilu, který zajišťuje udržení jakéhokoliv létajícího zařízení které je vybaveno pevnými nosnými plochami letět.

Laicky řečeno, křídlo je na horní straně vypouklé, kdežto na dolní straně více méně rovné. To způsobuje, že nad křídlem se vytváří podtlak a pod křídlem přetlak, což má za následek udržení kluzáku nebo letounu ve vzduchu.

Vítr se využívá především pro plachtění na svahu a v dlouhé vlně. Při letu na svahu létá kluzák ve vzdálenosti asi 30 metrů od svahu, přičemž vítr který fouká na svah kopíruje tvar svahu, tudíž na návětrné straně stoupá společně se svahem a kluzák pohybem v tomto vzduchu stoupá zároveň s ním. Při letech v dlouhé vlně pro změnu kluzák letí ve zvlněném vzduchu, který se zvlnil taktéž kvůli nárazům na svah.

Jednou z nejvíce používaných technik plachtění u nás je tzv. termické létání. To znamená, že kluzák krouží uprostřed stoupajícího vzduchu který vznikl při ohřevu země a dále pokračuje směrem vzhůru. Síla stoupání se liší podle rozdílu teplot. Termiku lze poznat pomocí typických mraků typu Cumulus, které mohou někdy připomínat ovčí srst.